Jak se nám "dařilo" na závodech v Polsku

 

V termínu od 5.-7.3 1999 jsme byly na soutěži aut 1:12 v polském Tarnowě. Obvykle jsme na tyto závody přijížděli v roli favoritů, tentokrát tomu bylo docela jinak.

Na tyto závody jezdíme pravidelně několik let. I když je to z Havířova do Tarnova pouze 230 km, cesta nám trvala čtyři a půl hodniny. Kdo to nezažil, neuvěří. Tentokrát jsme z České republiky přijeli ve složení Lukáš Novák, Petr Holub, Jirka Adámek, Jiří Kunz, Roman Wenzel, Karel Kratochvíl a Pavel Szostek. Už v pátek 5.3. po absolvování prvních měřených tréninků nás překvapil Marcin Mazurek, který jezdil časy na jedno kolo o více než vteřinu rychlejší než všichni ostatní, včetně nás. Nicméně pořád jsme doufali, že v sobotu se nám bude dařit lépe.

Již tradičně jsme byli ubytováni na "Internátě", který je celkem slušně vybaven a hlavně je za solidní cenu. Bohužel, pro mne se to trochu prodražilo, protože když jsme se všichni večer sešli na "pracovní poradu" na jednom pokoji, nějaký dobrák mě a Pavlu Szostkovi posbíral z pokoje bundy s veškerými doklady (i pasy), penězi a klíči včetně od auta. Nejspíš se tam dostal přes pootevřené okno. To,že nám něco chybí ,jsem si všiml až ráno (večer se nebudu přece dívat do skříně), když jsme se chystali k odchodu do haly, ve které se závod jel. Nejdřív jsem si myslel , že se jedná o nějaký žert od našich kamarádů. Ti mě z toho velice rychle vyvedli. Šel jsem se teda podívat před budovu, jestli ten dobrák neodjel i s mým autem, když měl veškeré klíče a doklady. Kupodivu tam stálo. Nezbylo teda než zavolat policii. Ta se nás jenom zeptala, co se ztratilo, vzala si naše iniciály a odjela s tím , abychom se dostavili na komisariát sepsat protokol. Kromě toho jsme si s městkou policií dohodli, že nám nasadí na auto botičku, aby s ním případně nikdo nemohl odejet. Následně bylo nutné zajistit, aby nám někdo z ČR dovezl náhradní klíče od auta , nějaké doklady a něco na sebe (i do sebe).

Rozhodli jsme se i přes tuto nepříjemnost závod absolvovat. Bylo štěstí, že jsem měl s čím, protože zloděj mi mohl ukrást model i s vysílačkou, který jsem měl položený volně na stole. Na závody jsme ale moc času a mysli neměli, protože jsme celou sobotu lítali mezi rozjížďkama po policajtech a sepisovali protokoly. Na rozjížďku jsme vždycky přilítli na poslední chvíli. Pavel měl víc štěstí, protože policii se podařilo najít alespoň jeho pas někde volně pohozený. Ve večerních hodinách nám dorazili posily z ČR a dovezli nám hlavně klíče od auta, které jsem už mohl konečně převézt na bezpečné a hlídané místo.

 

Co se týče závodů, tak po rozjížďkách jsem se dostali 4 Češi do finále A:

5. Petr Holub

6. Pavel Szostek

7. Karel Kratochvíl

9. Lukáš Novák

Do nedělních jízd jsme všichni nastupovali s odhodláním vylepšit naše umístění po rozjížďkách. Polští závodníci nám v tom ale dokonale zabránili - jednak tím, že trio Mazurek - Curyllo - Kowalczyk jeli perfektní jízdy a ti ostatní zase jeli hlava nehlava. Takže se stalo ,že mě hned v prvním kole několikrát sejmul Niemciewski ( dobře ho známe z našich soutěží) a ve druhém kole mě tím dojelo čelo závodu už o jedno celé kolo. Nicméně jsem dojel v první jízdě pátý, ve druhé rovněž pátý a ve třetí jízdě jsem šel krátce po startu do čela, kde jsem vydržel až do posledního kola. Bohužel jsem měl stejnou smůlu jako na Mistrovství ČR v Praze 1998, kdy mi na cílové rovince došly baterie a byl jsem odsunut na druhé místo. Stálo mě to místo na bedně… Nakonec bylo pořadí následující :

        1. Marcin Mazurek
        2. Arthur Curyllo
        3. Kowalczyk
        4. Karel Kratochvíl
        5. Dominik Lipiec
        6. Petr Holub
        7. Niemczievski
        8. Pavel Szostek
        9. Lukáš Novák
        10. Vojtek Bukryj

 

Malou náplastí bylo , že všichni účastníci finále A obdrželi pěkné poháry. Navíc Lukáš Novák dostal pohár za kategorii juniorů a ještě jsme dostali pohár za 3. místo v soutěži družstev, kde jsme byli všichni Češi přihlášeni do jednoho družstva.

Před několika lety jsme jezdili na závody do Polska v roli jasných favoritů. U nich totiž jezdili závody a dodnes jezdí hlavně kluci do 18 let, takže z nich už dnes vyrůstají velmi dobří jezdci. Myslím si, že bychom si z nich měli vzít příklad a dělat mnohem víc pro přilákání mladých kluků k modelařině.

Se smíšenými pocity jsme se vydali na cestu domů a věděl jsem , že nás čeká ještě jeden nemalý problém : dostat se bez pasu přes hranice. To se nám nakonec asi po hodině a půl strávené na hranici povedlo. Pravda , lehčí o peníze, bundy, doklady, klíče a fotoaparát. Škody jsme sečetli někde kolem 13000 Kč, nemluvě co mě ještě navíc stály výměny zámků a vyřizování dokladů atd.

Když jsem si tak probíral naše výlety na zahraniční závody, takřka vždy se nám něco nepříjemného přihodilo:

 

Myslím, že už ani radši dál vzpomínat nebudu. Každopádně by jsme měli co nejdřív zase někam vyrazit a konečně ty problémy přerušit. Takže z příštího zahraničního startu snad přinesu radostnější reportáž.

 

Zapsal : Karel Kratochvíl