Datum: 15. ledna 1999 7:52

Jak ty naše závody vypadají

Nepříjemný je to den, kdy se v pátek sejde banda sfanatizovaných modelářů za účelem postavení jakési trati. Trať je to asi na půl, protože jestli nazýváte tratí pár metrů čtverečních koberce s kusy přidělaného dřeva a železa, tak já určitě ne. Ale dobře, nebudu tedy tvořit nové názvy, a budu pokračovat dál.

Když po dvou hodinách usilovné práce, si člověk může sice zatrénovat, aby novou trať dostal "jak se říká do rukou" , já jsem vždy trénoval málo, až mizivě. Důvod byl prostý: poměr odjetých kol v tréningu a počet zlomených částí zničených destrukcí o lištu na trati byl pro mě značně nevýhodný. Tak se i stávalo, že člověk odjel dvě kola, které ho stály kolem 1500 Kč.

Proto jsem z těchto důvodů trénoval až druhý den ráno, kdy jsem byl svěží a v pohodě. Závody jsou pro mě vždy trauma a nikdy jsem se ho nezbavil. Byl jsem sice rád že je mám za sebou, ale vždy jsem byl na dalších. Tohle asi je ten fanatismus, kdy modelář cpe do svých "hračiček desetitisíce, aby potom byl rád, že skončily. Přiznává, že byly závody, a není jich málo, kdy jsem se na ně opravdu těšil. Tak zase uvedu nějaký ten důvod: Někdy mně aji auto poslouchalo; jeli jsme do zahraničí; vyhrával jsem; (nebyl jsem poslední).

Závody a hlavně finále pro mě byly silně depresující. Při pohledu z tribuny, kdy na třech metrech bylo poskládáno deset rachotin, které po povelu startéra se řítili nekontrolovatelně do 180 stupňové zatáčky se mi opravdu tajil dech, hlavně, když jedno z obíjených aut bylo moje. Potom přichází na řadu nadávky nasazovačům (pro jejich sprostotu nelze uvést příklad).....(aspoň malý-Ty tupý hňupe, kam čumíš ty debile jeden zk...). Výsledek Těchto nadávek byl ale efektní, neboť takto seřvaný nasazovač se opravdu probudil.

Pokračování příště.

Ahoj ONDRA HÝBLÚ.